„To asi někdo připálil oběd.“ 🔥
Představuji si situaci: na pracovišti je cítit kouř. Jeden člověk hledá zdroj, druhý zavírá dveře, aby mu to netáhlo do kanceláře, a třetí se ptá, jestli už někdo napsal do společného chatu.
Někde mezi tím zazní: „Tohle přece řeší požární hlídka.“
Jako její vedoucí bych k tomu měl drobnou připomínku. Ideálně takovou, která bude slyšet i přes požární poplach: hlídka má svoje úkoly, ale není to kouzelná jednotka, která se při prvním náznaku kouře zhmotní vedle tiskárny. A oheň bohužel nepočká, až se všichni členové vrátí z oběda.
Absolvoval jsem také kurz technika ochrany obyvatelstva. Nedává mi to schopnost procházet plameny. Spíš mě to utvrzuje v tom, že nejlepší krizový plán je takový, kterému lidé rozumějí ještě před krizí.
Podepsané školení ještě neznamená připravenost 📋
Nemám statistiku, kolik kolegů by při požáru přesně vědělo, co dělat. Obávám se ale, že mezi „školení jsem absolvoval“ a „dokážu podle něj jednat“ může být prostor přibližně na jeden menší sklad.
Kde je nejbližší hasicí přístroj? Jak se vyhlašuje poplach? Kudy vede druhá úniková cesta? Kde se máme sejít?
To nejsou chytáky. Jen otázky, na které se špatně hledá odpověď ve chvíli, kdy chodba mění barvu.
Ve zdravotnictví přitom dobře víme, že samotný podpis péči neposkytne. Podobně ani podepsané školení nikoho nevyvede z budovy.
Když opravdu hoří: upozornit, přivolat pomoc, dostat lidi do bezpečí 🚨
Konkrétní postup určuje pracoviště, jeho požární poplachové směrnice a případný evakuační plán. Je dobré je znát dřív, než začnou působit jako napínavá literatura.
Základní principy jsou ale srozumitelné:
- Upozorněte lidi v ohrožení a vyhlaste poplach způsobem stanoveným na pracovišti. Může jít o volání „Hoří!“ nebo použití požárního tlačítka. Nečekejte na souhlas nadřízeného.
- Zajistěte přivolání hasičů na 150 nebo 112. Z bezpečného místa řekněte, kde a co hoří, zda jsou ohrožení lidé, kdo volá, a odpovídejte operátorovi. Nespoléhejte na to, že už určitě volal někdo jiný.
- Opusťte ohrožený prostor bezpečnou únikovou cestou a podle možností pomozte ostatním. Nezdržujte se balením. Pokud je to bezpečné, zavírejte za sebou dveře, ale nezamykejte je.
- Běžný výtah nepoužívejte. Případný evakuační výtah se používá podle pravidel daného objektu a pokynů odpovědných osob.
- Dostavte se na určené shromaždiště a ohlaste se. Informaci o chybějícím člověku a jeho poslední známé poloze předejte hasičům. Sami se pro něj nevracejte.
Tyhle činnosti mohou při více lidech probíhat současně. Velmi pomůže konkrétní oslovení: „Petře, zavolej hasiče.“ Věta „někdo by měl zavolat“ má totiž neuvěřitelnou schopnost zůstat bez adresáta.
Hasicí přístroj není rekvizita pro akční film 🧯
Začínající malý požár lze někdy bezpečně uhasit. Jenže slovo bezpečně je v té větě důležitější než slovo uhasit.
O zásahu uvažujte pouze tehdy, pokud víte, jak přístroj použít, máte vhodné hasivo a stále volnou cestu ven. Řiďte se jeho štítkem a návodem. Pokud se požár šíří, přibývá kouře nebo si nejste jistí, ustupte.
Elektrické zařízení pod napětím ani hořící olej nehaste vodou. Hrnek od kávy se nestává vhodným hasicím prostředkem jen proto, že je právě po ruce.
Přivolání pomoci a únik nesmějí čekat na výsledek soukromého souboje s plameny. Zdravotník ve mně má rád pacienty, ale opravdu nepotřebuji, aby jejich počet rozšiřovali dobrovolní akční hrdinové.
Kouř není jen nepříjemná vůně
Nebezpečné jsou také toxické zplodiny, horko a ztráta orientace. Do silně zakouřené chodby nevstupujte. Pokud vás kouř zastihne při úniku, držte se nízko, ale neberte to jako návod k průzkumné výpravě.
Když bezpečnou cestou odejít nemůžete, zavřete dveře mezi sebou a požárem, podle možností utěsněte spáry a volejte 150 nebo 112. Sdělte přesně, kde jste, a upozorněte na sebe z okna, pokud to lze bezpečně.
A ještě jedna věc: mokrý kapesník není dýchací přístroj. Před nebezpečnými plyny vás spolehlivě neochrání.
Pacient se sám podle zelené šipky nevydá 🏥
Ve zdravotnictví má evakuace další rozměr. V čekárně může být člověk se zhoršenou pohyblivostí, někdo špatně slyší, jiný je dezorientovaný. Ležící pacient jednoduše nevstane jen proto, že jsme dostatečně důrazně oznámili odchod.
Proto potřebujeme předem vědět, kdo komu pomáhá, jakými prostředky a kam se lidé přesouvají. Ve zdravotnických zařízeních může evakuace probíhat i postupně do jiného požárního úseku podle místního plánu. Univerzální pokyn „všichni okamžitě ven“ nenahradí připravený postup.
Stejně tak není dobrý nápad bez znalostí improvizovat s uzávěry medicinálních plynů nebo napájením přístrojů. Tady musí být jasné kompetence a konkrétní instrukce.
Pět minut teď je lepších než překvapení potom 🐈
Za rozumnou prevenci považuji krátkou procházku po pracovišti: ukázat si východy, hasicí přístroje, způsob vyhlášení poplachu a shromaždiště. A při nácviku zjistit, co nefunguje.
Pokud lidé při cvičení nevědí kudy ven, zaslouží si vysvětlení a další nácvik. Zesměšnění jim orientaci nezlepší.
Moje kočky mají o únikových trasách poměrně jasno. Jakmile se objeví vysavač, evakuace proběhne rychle, koordinovaně a bez čekání na zápis z porady. Na pracovišti bych podobnou rozhodnost ocenil, jen prosím s menším množstvím škrábanců.
Požár nemusí být vaše pracovní agenda. Vaše bezpečí a včasná reakce se vás ale týkají.
A služební notebook? Ten opravdu nemá přednostní nárok na záchranu. Ani když v něm zůstala neuložená tabulka.
Praktické informace: doporučení HZS ČR k požární bezpečnosti a výběr a použití hasicích přístrojů. Pro konkrétní pracoviště se seznamte s místními požárními pokyny.