CV
Zpět na blog

BOZP chvilka 3 – co to vlastně je BOZP?

BOZP není zaklínadlo, kterým personalistka přivolává podpis na prezenční listinu. Je to snaha zařídit, abychom z práce odcházeli stejně pohromadě, jako jsme do ní přišli. A kupodivu se týká i lidí, kteří nepracují se sbíječkou.

BOZP chvilka 3 – co to vlastně je BOZP?

Čtyři písmena, při kterých se zavírají oči 😴

„Ještě musíte absolvovat BOZP.“

Věta, po které člověk obvykle nehledá nebezpečí na pracovišti, ale tlačítko Přeskočit prezentaci. Následuje několik obrázků panáčka padajícího ze žebříku, poučení o věcech, které přece každý ví, a podpis potvrzující, že už nikdy neuděláme nic nerozumného.

Odvážný závazek. Někteří z nás si přitom ještě cestou ze školení stoupnou na kancelářskou židli, protože potřebují dosáhnout na šanon.

BOZP znamená bezpečnost a ochrana zdraví při práci. Přeloženo do lidštiny: udělat rozumná opatření, aby nás práce nezranila, neotrávila a postupně neopotřebovala víc, než je nezbytné.

Za mě docela sympatický program. I bez závěrečného testu.

Aby ze sestry nebyl pacient 🩺

Ve zdravotnictví se hodně soustředíme na bezpečí pacientů. Správný člověk, správný výkon, správný postup. A tak to má být.

Jenže někde mezi tím vším stojí i zdravotník. Má jedny záda, dvě ruce a nervovou soustavu, kterou zatím nelze objednat ze skladu spolu s rukavicemi.

BOZP v ordinaci proto může znamenat třeba:

  • bezpečné zacházení s jehlami a dostupnou nádobu na ostrý odpad;
  • vhodné ochranné prostředky podle konkrétního rizika;
  • bezpečnou manipulaci s pacienty a břemeny;
  • správné používání dezinfekce a dalších chemických přípravků;
  • průchodnou chodbu, kde se z přesunu mezi místnostmi nestává překážkový běh.

A taky pozornost věnovanou pracovní zátěži. Zdraví se nemusí poškodit jen jedním hlasitým „au“. Někdy se problém skládá po malých dávkách, směnu za směnou.

Jako člověk ze zdravotnictví bych byl rád, kdybychom péči o druhé nestavěli na představě, že vlastní tělo je spotřební materiál.

„Ale my jsme jen v kanceláři“ 💻

Tohle je oblíbená věta. Hned vedle „to bude jen na chvilku“ a „takhle to děláme vždycky“.

Kancelář sice obvykle neobsahuje vysokou pec, ale nabízí vlastní program: kabel přes průchod, přetíženou zásuvku, monitor umístěný podle volného místa místo podle člověka a židli, na které už se nedá nastavit nic kromě míry rezignace.

Pak přijde kolega s krabicí, nevidí pod nohy a zakopne o prodlužovačku. Najednou máme praktickou ukázku, kterou nikdo nechtěl.

Rizika se liší podle práce. Jejich řešení proto musí odpovídat konkrétnímu pracovišti. Sestra potřebuje jiné postupy než skladník. Oba ale potřebují víc než univerzální radu „dávejte na sebe pozor“.

Základní metoda: co se tu může pokazit? 🔍

Dobrá prevence začíná docela obyčejnými otázkami:

  1. Co může někomu ublížit?
  2. Komu a jak?
  3. Jak nebezpečí odstranit nebo riziko omezit?
  4. Funguje naše řešení i v běžném provozu?

Vezměme kabel natažený přes chodbu.

Můžeme poslat e-mail, že se přes něj nemá zakopávat. Můžeme vyvěsit ceduli. Můžeme uspořádat seminář o vědomém zvedání dolních končetin.

Nebo můžeme vyřešit vedení kabelu.

Právě ten poslední přístup je mi blízký. Když dokážu odstranit příčinu, nemusím spoléhat na to, že si jí všichni pokaždé včas všimnou.

S kočkami je to podobné. Sklenici na kraji stolu mohu doprovodit důrazným proslovem o odpovědnosti. Přesunutí sklenice dál od kraje má ovšem výrazně lepší výsledky. 🐈

Čí je to vlastně starost?

Zaměstnavatel má povinnost vytvářet bezpečné pracovní podmínky, řešit rizika, zajistit odpovídající školení a potřebné ochranné prostředky. Náklady na zajištění BOZP nemá přenášet na zaměstnance.

„Rukavice si kupte cestou do práce“ tedy není inovativní zaměstnanecký benefit.

Zaměstnanec má zase dodržovat bezpečné postupy, používat přidělené ochranné prostředky a upozorňovat na závady. Sundat kryt ze zařízení, protože „s ním to jde pomalu“, není optimalizace provozu.

A vedoucí? Ten nastavuje i to, co se v týmu považuje za normální.

Když na školení říkám „bezpečnost především“, ale při práci odměňuji hlavně rychlost a nad zkratkami přivírám oči, lidé si velmi rychle přeloží, která část sdělení platí doopravdy.

Bezpečný postup musí být v provozu proveditelný. Pomůcka zamčená ve skladu, od kterého nikdo nemá klíč, pomáhá především inventuře.

Nejnebezpečnější věta? „Ještě se nic nestalo“ 🙃

To je zvláštní způsob hodnocení bezpečnosti.

Je to asi jako říct, že kočka zatím neshodila květináč. Může to znamenat, že je květináč dobře umístěný. Taky to může znamenat, že kočka právě spí.

Dlouhé období bez úrazu samo o sobě nedokazuje, že je všechno v pořádku. Někdy jsme měli prostě štěstí.

Proto mi dává smysl mluvit i o situacích, kdy se málem něco stalo. Někdo uklouzl, ale zachytil se. Něco spadlo těsně vedle. Přístroj se zachoval nezvykle, ale tentokrát to dobře dopadlo.

To je příležitost problém vyřešit dřív, než příště přibude zraněný člověk.

Jen se o takových věcech musí dát mluvit bez automatického hledání viníka. Pokud za každé upozornění přijde přednáška o neschopnosti, závady nezmizí. Zmizí upozornění.

Podpis není ochranný prostředek 📝

Školení má smysl, když po něm člověk ví, jak svou práci dělat bezpečně, kde najde pomoc a co má udělat, když něco nefunguje.

Podpis dokládá absolvování. Při pádu ze židle vás ale nezachytí.

Já od BOZP nechci dramatické zážitky ani sbírku zákazů, které nikdo neumí vysvětlit. Chci pracoviště, kde se dá normálně pracovat, kde se problémy řeší včas a kde otázka „je tohle bezpečné?“ nepůsobí jako zdržování.

Protože po směně bych se rád vrátil domů vcelku.

Kočky totiž očekávají plně funkční obsluhu. A reklamace vyřizují zásadně hlasitě. 🐾


Věcný základ: SÚIP – Bezpečnost a ochrana zdraví při práci a otázky a odpovědi k bezpečnosti práce.